Longline

Longline-nazýváme  lajnu  delší než třicet metrů. Nicméně skutečným Monstrem můžeme nazvat lajnu dlouhou přes sto metrů.

A v čem že  tkví její výjimečnost: Tak předně napínání. Pomineme-li alternativní způsoby natahování lajny traktorem, či řetězovým hukcukem, natahuje se longlajna nejčastěji pomocí  lanových kladkostrojů. Ještě před pár lety, kdy bylo mezi lajnery málo materiálu a taky poznatků používalo se k natažení stometrových lajn pouze dvou dvojitých kladek  s přidaným blokanten- nejčastěji Gri-Gri  a jednokladkou s Týblokem nebo Jümarem.  Při tomto způsobu natahování bylo zapotřebí k napnutí lajny 5-6 borců. S ohledem na terén  bylo třeba lajnu kotvit ve výšce kolem  dvou až třech metrů aby ses  – když už si se dohrabal doprostřed – neocitl i s lajnou na zemi. Po takovém napínání jsi už byl většinou stahanej natolik, že se ti do zdolávání mnohdy větrem rozdováděné lajny, s koncem někde za obzorem vůbec nechtělo.

V dnešní době už je materiálu a poznatků více, takže se nejčastěji používají  čtyři dvojkladky ( ovšem není výjimkou i použití šesti) , čímž se výrazně zlepší poměr sil- sice na úkor délky použitého lana v systému, ale s takovýmto kladkostrojem si long natáhneš  v pohodě ve dvou lidech a ani se při tom moc nenadřeš.

Ovšem hlavní odlišností  longlajny oproti normální lajně je jednoznačněEnergie.

 Energie lajny: Na rozdíl od lajny dlouhé deset, dvacet metrů, kde se ještě  po celé své délce chová víceméně stejně na kraji jako v prostředku, u delších lajn je rozdíl mezi „zábradlím“ na koncích a „žvejkou“uprostřed obrovský.

Při délce sto metrů může vážit lajna i s kladkostrojem a příslušenstvím hodně přes dvacet kilo. Veškerá tato váha, mnohdy násobená větrem, na tebe působí  dlouhodobě, v závislosti na rychlosti se kterou jsi schopen lajnu zdolat.  Na začátku tě přitom nutí odolávat extrémně tvrdým a rychlým kmitům téměř bez průvěsu , zatímco uprostřed musíš vyrovnávat výkyvy do strany kolem metru a průvěs mnohdy kolem dvou. Aby toho nebylo málo tak zhruba ve druhé a čtvrté pětině se lajna chová naprosto nevyzpytatelně  a třešnička na dortu čeká na konci. Tam tě,  stejně jako na začátku, drtí tvrdými krátkými kmity jen s tím bonusem, že přicházejí zezadu, tudíž jim musíš odolávat bez toho aby si je viděl. Přičteme-li k tomu ještě fakt, že tě neskutečně bolí svaly především na rukách, na zádech a nohách, je obraz longlajnového monstra téměř dokonalý.

Téměř. Protože u longu už nastupuje a hraje velkou roli psychika.

Psychika: Tak předně už jenom postavit se na lajně ve výšce kolem dvou-tří metrů s vědomím, jak špatně se z ní seskakuje vyžaduje značnou dávku odvahy- zvláště je-li to poprvé. Největší psycho ovšem působí chůze sama, kdy vykupuješ každý metr obrovským úsilím. Ruce tě bolí tak, že si myslíš, že už to nemůžeš dál vydržet, zabalancovat na jedné noze-jako na krátké lajně, a dát tak rukám na moment možnost odpočinku- nepřipadá na longu téměř v úvahu, protože tě bez milosti podmete. Navíc se blížíš k místu kde už jsi dnes několikrát sletěl a to ještě zdaleka nejsi ani: „v půlce která prověří“.  Situace se zdá být zoufalá a pozice neudržitelná, a navíc ti sůl z čela stekla do oka takže ke všemu ještě blbě vidíš.  No a v tom to přijde! Prostě se skousneš s vědomím, že :“ dneska už to víckrát jít nechci!“a valíš dál, krok za krokem se blížíš ke konci. Překonáš krizi v půlce, po které následně přichází druhá, mnohem zákeřnější. Kráčíš dál a snažíš se nemyslet na NIC, jen na další a další krok. Vnímáš vítr který lajnou cloumá a snaží se tě rozhodit a donutit seskočit, dokud to ještě máš jakžtakž pod kontrolou. No a najednou se blížíš ke konci a prostě VÍŠ,  že to teď dáš.

A na konci? Seskočíš  a s úlevou a zadostiučiněním kráčíš zpět podél toho Monstra, nebo… …uposlechneš červa co tě posledních pár kroků hlodá a našeptává ti : „si měkej dát to ještě zpátky“. Tak se teda otočíš, vybojuješ první krok a valíš ho nazpět navzdory únavě, vstříc bolesti, ale s vědomím že přejít tuhle lajnu není  nic zas tak nemožného…

Longline v kostce:

Používej ten nejkvalitnější hardvér! Třítunová lajna je podmínka, stejně tak jako ocelové nebo nerezové šekly.

Na obou koncích pojisti veškeré železo smyčkou pro případ, že by cokoli selhalo. Dostat prasklou lajnou napnutou na tunu a půl je nepříjemná věc. V případě že je na konci ještě železo, je to věc fatální!

Na longu se nesnaž hledat pevný bod na konci lajny.  Lepší je najít si něco před sebou- kytku, krtičinu, stín a na to si pohled fixovat. Důležité je ovšem včas překalibrovat na další bod a pak další a další a až teprve tak deset dvacet metrů před koncem  na místo kde je lajna ukotvená.

Longliners Club: Zdolání lajny delší než sto metrů je podmínkou ke vstupu do virtuálního klubu stovkařů.