V Yosmitech se stále plní sny.

V Josemitech se stále plní sny:



Cuz tady posilam fotku z prelezu separatky.. 
Dal jsem to na 3. pokus + cca 4 mesice ne moc intenzivni pripravy doma  
Pozdravuj vsechny slackery, zatim ahoj Q

Kwjet poslal Separate Reality, Kubín se rozchodil na hajlajnách, Píďa cvičí skoro denně akro s kanaďanama a já si včera vylezla s polskou lezkyní Basiou na Half Dome. Můžu vám říct, že to byla makačka: vstávání v 6, 6 mil trek nahoru pod nástup, tam jsme se dostaly v 11. Dále 8 dýlek (300m) lezení s odlezy 20 metrů. Když dolezete poslední dýlku, tak nejste na vrcholu...jste kdesi ve stěně a vrchol ani nevidíte. V topu je tento fakt popsán drobnou šipečkou s nápisem "slabs forever". Tak jsme s Basiou přihodily jednu dýlku po vlastním (asi 60 metrů) a už jsme vrchol viděly...byl daleko. Byly 4 odpoledne. Rozhodly jsme se že tenhle slabs forever už je choditelný po čtyřech a vrámci ušetření času jsme sbalily lano a pokračovaly asi půl hodiny lezeckým stylem, který bych nazvala "kočka se drápe na šikmou střechu". Pak už se slab narovnal tak, že šel jít vzpřímeně. V 5 jsme stanuly na vrcholu, úplně sami, dvě kočky, co konečně vylezly na střechu. Slavnostně jsme si označkovaly teritorium (znám málo vrchulů, které jsou pro holčičí potřeby totoho rázu tak vhodné). Pak jsme slezly na druhou stranu Half Domu po turistických kabelech, které jsou na zimu sundané z tyčí a jen tak tam leží na skále. Takže jsme si krapet zaručkovaly dolů. No a pak nás čekal drobný trekový návrat dolů (9 mil). V 9 jsme byly zpět v Campu 4. Ušly jsme 24 kilometrů a převýšily se 1400 metrů vzhůru a dolů. Dnes mě bolí nohy a vůbec celé tělo, ale v životě by mě nenapadlo, že stanu na vrcholku Half Domu a ještě k tomu sama jen vedle super holky, jakou je Basia. Moc vás zdravím z téhle kouzelné země, jménem Yosemite valley. Mějte se krásně:)



Více fotek a informací na Lezci.