Lublin aneb Češi na rýlu
Už je to dva týdny co jsme se navrátili z highline festivalu v Lublinu plni zážitků, vtipných historek a úplně od bahna. Jenže dva týdny je dlouhá doba: zážitky zbyly jen ty nejsilnější, vtipné historky ztratily trochu jiskru a bahno zaplať pánbůh opadalo....
Ale od začátku. Tak nějak se stalo, že 9 Čechů a jedna Američanka vyrazili na Carneval do polského Lublinu. Carneval proto, že se tam na pár dní sjede několik set podivínů převážně z Evropy, které baví žonglovat, jezdit na jednokolkách, hrát si s ohněm a chodit po špagátech. Tím vzniká jedinečná atmosféra openair cirkusu a vy jako účastník plynule přecházíte z role diváka do role účinkujícího a zpět až vám z toho hlava přechází.
Naše česká crew (Prcek, Terka, Jewel, Maruška, Voříšek, Peeto, Mari, Kohy, Kwjet a Anče) dorazila na místo mezi prvními. V noci ve vlaku jsme se samosebou opili, a pak nás okradli, teda okradli jen Marušku a Jewel, ale líto nám to bylo všem. V Lublinském kempu už stáli tři cirkusové stany a v Lublinském centru byly napnuty tři hajlajny. Nebylo nač čekat, postavili jsme český basecamp, kterému kraloval Prckův stan, svou velikostí skoro konkuroval těm cirkusovým, a vyrazili jsme na ty hajlajny. Lublinské historické centrum je vskutku rozkošné. Svými plochými fasádami, zahradními restauracemi a záplavou lidí mi trochu připomínalo toskánká městečka, teda až na ten ohromný barokní kostel.
Nu ke koukání toho bylo dost a k chození taky. Jedna lajna (konkrétně příjemný 20m dlouhý duťáček) byla napnutá z balkonu místní radnice přímo nad pěší zónou a další dvě vedly z budovy soudu (40m přes náměstí a něco přes 20m nad relativně klidnou ulicí). Můžu vám říct, že stoupat k lajně po červeném koberci je docela povznášející:) V sobotu pak přibyla ještě jedna šedesátka se solidní expozicí.
Ve čtvrtek, v pátek, v sobotu i v neděli se hajlajnilo. Počasí se během těch dní zhoršovalo, ale nedošlo až do bišíkovského stádia. Mezi několikahodinovými dešti byly vždy pauzy pro chození. A večer byla fireshow nebo nějaké cirkusové představení, po kterém následovala international párty. A tak svět shledal, že Češi uměj pařit a že Andy Lewis ustojí backfilpa na lajnu, i když je uplně nachcanej a dělá mu problém stát rovně na zemi.
No a ted vysvětlení, proč jsou Češi na rýlu. V rámci festivalu se konal i Gibbon contest, netradičně rozdělen na kluky a holky. Kluci předváděli fakt mrdy a soutěž byla čím dál napínavější, celé klání vyvrcholilo grandiozním finále, v kterém se utkal Voříšek s Borem. Oba se hrozně smáli, lítali nad lajnou, jak kdyby nikdy nepoznali gravitaci a publikum se mohlo utleskat a uvejskat. První místo si nakonec vyskákal Voříšek. Následovala soutěž holek, která teda nebyla tak našláplá jako u kluků, ale i tak bylo na co koukat. No a zkuste hádat kdo si vybojoval prvenství, no přeci Prcek. Hrdinou sobotního večera se pak stal Peeto, který jako druhý přešel ten šedesátimetrový hajlajn. Učinil tak za tmy, mlhy, deště, a silných poryvů studeného větru....cheche a pak že neexistujou lidi co umí dělat zázraky. Zbytek naší české posádky poctivě hajlajnil nebo alespoň kalil.
Nakonec bych řekla, že jsme si to mooooc užili,a že příští rok pojedem znovu, páč to prostě stálo za to:)
AnčeeKančee
