První lajna v Roudnici (?)

Začalo to týden nebo dva předtím, když jsem při hledání lezeckého materiálu objevil slackline. Ten nápad mě vážně oslovil. Mé sebevědomé já usoudilo, že pro rekreačního gymnastu s téměř třicetiletou praxí a příležitostného pracovního lezce vyškoleného na polygonu v Singingrocku to bude hračka. S takovou průpravou budu po lajně běhat poslepu a s prstem v nose jako Forrest Gump po USA. Mé opatrné já mi však našeptávalo, že jsem na tom nikdy nestál, musím o tom nejdřív něco vědět a že se svým skromným lezeckým vybavením nejspíš nevystačím. Po teoretické přípravě a nácviku kotvení s židlí, páskem z kalhot a několika karabinami jsem u slackshopu objednal lajnu a pár dalších věcí. Musím říct, že mě Jakub Dostál příjemně překvapil opravdu osobním přístupem a rychlostí. Asi ho to fakt baví. Přišlo to, dík, takže to je už jen na mně.

A přišel den D. Vzal jsem materiál a svou čtyřletou dceru. Na volejbalovém hřišti jsem mezi kůly napnul lajnu, odhadem 10,5 metru, ladně se vyhoupl nahoru, chytil si balanc a v klídku přešel tam a zpátky, uprostřed zpáteční cesty s několika jednoduchými triky. Na backflip to ještě není, ale počkejte do jara…

Moment, proč se smějete? Vy mi nevěříte? … Dobře děláte. A víte jaký je rozdíl mezi naivním slacklinerem a přezrálou hruškou? Přezrálá hruška nemává rukama než spadne. Vpravdě jsem nečekal, že to půjde. Takže jsem se poprvé vyhoupl u kůlu na lajnu, to sedí. Pak jsem se dóóst dlouho přemlouval, abych se pustil kůlu, zatímco mi lajna pod nohama brnkala sólo jako kytarový mág Michal Pavlíček na vyprodaném koncertě. Pak jsem se pustil a do dvou až pěti vteřin letěl dolů, no jako ta hruška. To celé ještě mockrát znovu. Mezitím jsem asi sedmadvacetkrát šponoval lajnu. Nějaké chození se pochopitelně nekonalo. Stejně dopadli i bratři Sokolové, kteří to přišli zkusit taky. Napadlo mě, že na moje potácení bych si stačil i s dvoumetrovou lajnou někde mezi sloupky u plotu.

Moje holčička byla nadšená z chození s dopomocí ze země a nejvíc ji bavilo houpání uprostřed. Třeba nám za pár let ukáže pár těch triků. Každopádně je to skvělá zábava pro lidi, kteří nechtějí sedět doma a mají chuť (a čas) se něco nového učit. Rekordy ať dělá kdo to umí, mě to prostě jen baví. Jak to půjde, dáme si repete.