Jak na to

Když tedy už máme lajnu, zbývá ještě najít pěkný rovný plácek, se dvěma stromy  na louce se svěží travinou. Vzdálenost mezi stromy nemusí být nijak závratná, na začátek bohatě stačí  5-10 metrů. Lajnu natáhni ve výšce  max.půl metru –no proč asi! Až se ti rozjedou kopyta, tak to sportovec ocení.

Napnelizmus:Pro začátek bych doporučil co nejvíc lajnu vystrunit. Narvi jí zkrátka, co se do ní vejde. Neboj se, že bys ji přerval na deseti metrech.  Pro zvládnutí prvních kroků je lajna narvaná jako zábradlí mnohem lepší, než nějaká žvejkoidní kšanda.

V botech nebo naboso:  To je otázka. Já pokud to jen trochu jde, chodím po lajně zásadně naboso. Zkrátka mám lepší cit a vnímám chodidly to napětí. Někomu zase líp vyhovuje chodit v botách. Ty pak jsou vhodné bez podpatku a s co nejmenším vzorkem.

Kolmo nebo čelem:  Nohy na lajnu pokládej vždy v ose

 „Vono se to klepe!“  No jó no, klepe. To se na začátku klepalo každému. Fígl je v tom, že se to neklepe ve chvíli, kdy máš obě nohy na lajně. Jenže jak dostat obě nohy na lajnu a při tom nespadnout?  Způsobů je několik. Jako nejlepší bych viděl pomoc kámoše, či kámošky, nebo klidně obou dvou. Prostě se přidržíš pomocný ruky, nastoupíš oběma nohama na lajnu, „vono“ se to přestane klepat a můžeš vyrazit.  Jako další pomocník může posloužit lano natažené pár metrů nad lajnou, na které se cvakne karáble a do ní smyce- takzvaná oprať.  Chůze s opratí už není tak snadná jako s pomocnou kámošovou rukou .

Tip: Při prvních „seznamovacích“ pokusech se ti lajna pod nohama rozkmitá do stran. Tento kmit lze eliminovat zhoupnutím se v kolenou.  Pohyb ve vertikálním směru zastaví nepříjemné výkyvy lajny do strany a navíc tato houpačka „nahoru-dolu“  je docela zábavná.

 Samozřejmě jde to i bez pomoci, ale lajna by měla člověka bavit a bezesporu baví. Jenomže než se po ní prvně projdeš a začneš si ji skutečně užívat, je třeba protrpět si prvních pár hodin neustálého nastupování, padání  a frustrace z vlastní nešikovnosti. Slabší povahy s tím mnohdy seknou dřív  než by vlastně skutečně začaly  a poznaly o čem ta lajna ve skutečnosti je. Z  toho důvodu se mi jeví jako ideál, první krůčky si co nejvíc usnadnit, naučit se balancovat a zvládnout první kroky v co nejkratším čase. Na pilování techniky nástupů, chůze, triků atd. bude později dost času.

 Společnost: Ideální pro začátek je, když nemusíš chodit sám. Kámoš ti podá pomocnou ruku, někdo zkušenější přidá radu, ukáže trik, napne lajnu. Chození ve společnosti stejně nakažených lidí je taky velmi motivující. Ideálním místem pro nastartování  slacklajnové kariéry je Slacklinefest. Víkendová akce, na níž se sjíždějí lajneři ze všech koutů republiky i ze zahraničí.

Balancuj.  Pro úplný začátek není nutné chodit po lajně s pomocí tam a zpět stále dokola.  Mnohem lepší je balancovat. Prostě se postavit a pokusit se na okamžik pustit ruku kámoše, nebo oprať. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti to zas taková selanka není. Při balancování už dostane tělo pěkně do těla a mozek prvních pár informací ke zpracování.

Balancovat se také dá pomocí nohy. Když už se dokážeš na lajně na moment postavit bez pomoci, zjistíš, že se lajna neklepe, i když jednu nohu zvedneš. Potom můžeš s pomocí nohy, vytrčené do strany balancovat na místě. Tento způsob udržování rovnováhy je dobré si osvojit. Později se Ti bude hodit ve chvílích, kdy budeš chtít dát voraz unaveným rukám.

Chůze:  Pokud už se na lajně udržíš i bez pomoci, je čas na první kroky.  Moc rád bych teď přidal nějakou univerzální radu jak se rychle naučit po lajně chodit, ale nepřidám. Neznám.  Obecně se ale dá říct, že čím níž máš těžiště, tak tím líp se na lajně udržíš. Tudíž je docela dobré chodit s mírně pokrčenými koleny a v lehkém záklonu, ruce rozpažené a hlava neustále přímo nad lajnou. Pro začátek je dobré sledovat nohy, kam šlapou, protože lajna má nejen průvěs, ale i výkyv do strany tak abys neminul.  Později, když už zvládáš lajnu přejít, je ovšem dobré skončit s hypnotizováním lajny pod nohama a pohled upřít na „Pevný bod“.

Pevný bod:  Pevný bod na lajně,  je nejen místo ukotvení, ale při chůzi především po Hajlajně, nebo nad vodou, taky jakýmsi majákem. Místo na které se maximálně koncentruješ, když okolo sebe máš jenom vzduch nebo pod sebou zčeřenou vodní hladinu, prvky jenž velice ztěžují prostorovou orientaci a nabourávají tvojí stabilitu. Proto je po čase dobré, učit se zvládat chůzi bez sledování kam nohy pokládáš. Po nějaké době se sami naučí po lajně chodit a ty se můžeš pustit třeba do otočky, nebo lehčích triků.